Nejčastější otázky

Pár slov o soutěži

Soutěž Zpívající věže vznikla v roce 2015 a nyní, v roce 2018, bude probíhat už její 4. ročník.

Za dobu, co tuto soutěž pořádám, se opakují některé vaše dotazy – tento seznam by vám měl pomoci k tomu najít odpovědi na to, co nenajdete v článcích zveřejněných na webu.

Vzhledem k tomu, že se soutěž neustále vyvíjí, bude tento dokument průběžně aktualizován a doplňován.

 

VERZE 2

Únor 2018

 

  1.  Musím mít načtené povídky z předešlých let soutěže?

Snažím se pro vás připravovat podklady tak, aby to nutné nebylo. Vše podstatné lze vyčíst ze článků a podpůrných materiálů. Přesto ze zkušenosti z předchozích ročníků musím říct, že soutěžící, kteří si něco přímo načetli, uspěli lépe. Víc než o znalosti světa to ale podle mě vychází z jejich přístupu – čtení zkrátka rozvíjí každého autora a nasát atmosféru daného světa vám nejlépe pomohou jiná díla.

 

  1.  Co se stane, když něco z materiálů špatně pochopím?

Pokud k něčemu takovému dojde, není třeba se bát. Samozřejmě kdyby na povídce bylo vidět, že si autor vůbec nedal práci si podklady projít, je to něco jiného. V případě, že se jen drobně odchýlíte, se nic neděje. Pokud se umístíte dobře a postoupíte do sborníku, bude se s vašimi díly pracovat dál a drobné nesrovnalosti se dají snadno odstranit/upravit. Vždy je důležité, aby váš příběh fungoval dobře jako celek – logické chyby se odstraňují daleko hůř, než když zaměníte dvě království nebo špatně napíšete jméno nějakého z bohů.

 

  1.  Jaký se ve světě Nejmocnějších používá jazyk?

Většina materiálů k fantasy světu Nejmocnějších se týká Starého kontinentu. Na něm se domluvíte dvěma základními jazyky. Tím prvním je ginejlinština (dalo by se přeložit jako jižanština). Je to celkem jednoduchý jazyk, bez složité gramatiky a pravidel.

Druhým jazykem, kterým se na Starém kontinentu mluví, je jazyk severu, který je považován za univerzální. V podstatě platí pravidlo, že většina jižanů zná jazyk severu, ale jen ti vzdělanější seveřané umí ginejlinsky.

Pro vás jako autory je důležité, že se zpravidla každý domluví s každým – hůře či lépe. Pokud pro příběh však potřebujete, aby to neplatilo, vždy se dá najít cesta, kterou toho lze docílit – například v podobě místních nářečí, která se vyskytují především v odlehlých krajinách a horách. Tato nářečí sice blíže specifikovaná nejsou, ale to neznamená, že se s nimi nepočítá či že vůbec neexistují.

 

  1.  Čím se na Starém kontinentu platí?

Měna je opět závislá na tom, zda se nacházíte na jihu (Deštné království, Království meče a Tygří říše) nebo severu (ostatní místokrálovství).

Na jihu se platí lindery. Je to slabší měna, tudíž abyste si koupili jeden severský runár, potřebujete zhruba tři lindery. Samozřejmě se tento přepočet liší trochu podle doby, do níž příběh zasadíte, podstatné ale je pamatovat si, že runár je z obou měn ta hodnotnější a stabilnější.

Jak runáry, tak lindery se ještě dělí na zlaté, stříbrné a měděné. Pokud se řekne obecně runár a není to blíže specifikováno, myslí se zpravidla ten nejcennější, tedy zlatý.

 

  1.  Od čeho se odvíjí jména měst, řek, pohoří…? Mohu si pro příběh vymyslet nějaké vlastní názvy?

Většina měst má dva názvy, jeden pochází ještě ze zaniklého jazyka a běžně se nepoužívá, neboť mu už lidé přestali rozumět. Z toho důvodů začali obyvatelé dávat jména městům podle toho, kde se nacházela, co se v nich těžilo, či jaký dojem na ně budila a s čím byla spojována. Příklady mohou být Skalní město, Zelený přístav, Šelmí drápy, Hůrka a podobně. Stejně vznikaly i názvy jednotlivých říší.

Pro potřeby vašich soutěžních příběhů si můžete vymyslet názvy menších měst a vesnic, řek i hor. Na větší se buď můžete doptat, nebo použít pravidlo z bodu číslo 2. Při editaci povídek před vydáním není v podstatě nic lehčího než upravit nějaký název či jméno.

 

  1.  Platí nějaká pravidla pro tvorbu jmen postav?

Tady je odpověď trochu obsáhlejší. Začněme rodovými jmény. Ta mají jen šlechtici a lze používat dva tvary, uvedu na příkladu Goroes z rodu Dolthetů i Goroes Dolthet. I ze samotného jména lze ale „vyčíst“ zda se jedná o šlechtice, neboť jejich jména končí příponou as, es, is, os, us. Zde pár příkladů: lovec lidí Straghus, král Maargelus z rodu Maerovců, jeho otec Kaalos a již zmíněný Goroes. U žen se žádné podobné pravidlo nevyskytuje.

Výše zmíněná jména se zdvojenými samohláskami se používala ve Středohorském království a značí, že jméno pochází ze starého a vznešeného jazyka, který je ale už vesměs zaniklý. To je také důvod, proč tato jména používá pouze vládnoucí rod Maerovců, ostatní lidé mají „obyčejnější“ jména. Inspirace pro ně vychází z našeho světa a můžete ji hledat u Slovanů – zde pár příkladů Zarija, Priboj, Malidol a další.

Pro Ledovou říši je typické užívání hlásek s, g, h, r. Zmíněný Straghus je toho příkladem, dále pak Kraghán, Orgahan. Často se však používají i zdvojené souhlásky, nejčastěji d – Viddan, Raddan.

Království meče a Tygří říše naopak mají měkká jména, v nichž se vyskytují souhlásky l, n, m. A opět i pár příkladů: Iniel, Omden, Zanis, z ženských Namia…

V Deštném království používají často dlouhá písmena – Onén, Kotrýnela.

O ostatních říší lze prohlásit, že jde o něco mezi. Časté ale je i stěhování, takže se nedá říct, že zmíněná tvorba jmen platí bez výhrad. Vždy je ale možné na to i poukázat v rámci příběhu – postavy se mohou podle jmen něco mylně domnívat atd. Stačí se nebát si s pravidly trochu pohrát 😉

 

  1.  Lze v příbězích využít bohy jako přímé účastníky děje?

Tohle je super otázka, na kterou se nikdo neptá, ale považuji ji za důležitou, takže ji sem dávám. Důvodem je, že i když tyto informace uvádím i v materiálech o náboženství, stále to dost lidí zaměňuje.

Jako autoři si musíte uvědomit, že hlavní panteon bohů je vymyšlený. Vznikl na popud člověka, respektive Dítěte magie v dobách, kdy po světě ještě chodili démoni. Síla, ke které by se lidé upnuli místo obracení se k démonům, měla jediný cíl: oslabit sílu démonů a přimět je odejít z toho světa. A to se také povedlo. Jediným důkazem toho, že po tomto světě démoni chodili, jsou jejich dcery – míšenky s lidmi, maendery.

Z těchto důvodů je tedy nemožné, aby bohové vystupovali v příbězích jinak než v mýtech a lidové slovesnosti. Tyto dva útvary rozhodně nejsou v rámci soutěže zakázané, ale pokud se do nich pustíte, je třeba zachovat jednotný ráz lidových příběhů a dávných legend po celou dobu vyprávění, což ne každý autor dokáže.

Další nadpřirozenou sílu, kterou můžete v povídkách využít, je Matka magie a její Děti. Zde ale opět dávejte pozor. Dětí magie je na světě málo a autoři tento prvek využívají celkem často. Při výběru povídek do sborníku je brán ohled nejen na pořadí, ale i na pestrost sborníku. Rozhodně do něho nepostoupí příliš povídek, které využívají Děti magie a jejich síly.

 

To je z výběru nejčastějších dotazů vše – pro tento rok.

Přeji vám hodně štěstí a inspirace, a pokud byste přeci jen našli něco, na co jsem neodpověděla, obraťte se na mě na emailu jitka@ladrova.cz, pro lepší přehlednost prosím uveďte předmět Dotaz Zpívající věže

Lovci lidi

Jsou chladní a nebezpeční, prošli tvrdým výcvikem a jejich hlavním úkolem je zabíjet na příkaz krále. Říká se jim lovci lidí, ale jsou mnohem víc…

Magie

Elfové, čarodějové, druidi, dryády a další magická stvoření – tak přesně to od světa Nejmocnějších nečekejte!

Náboženství

Naše myšlenky často ovlivňuje vzdělání – to, co o světě víme díky poznatkům. Leccos si vysvětlujeme jinak než lidé, kteří žili v dobách před námi a neměli naše možnosti. A tak to chodí i ve světě Nejmocnějších.

Politika

Příběhy ze světa Nejmocnějších jsou založené především na politických intrikách. Tento fakt je i hlavní důvod, proč jsem vymýšlení jednotlivých království věnovala opravdu nemalé úsilí. Zde nabízím přehled toho nejzákladnějšího, co by vás mohlo zajímat.

Výcvik severských zabijáků

Lovci lidí patří mezi charakteristické prvky mého fantasy světa. Jsou tvrdí a vládnou nejen zbraněmi, ale i chladnou logikou. Nemají žádné nadpřirozené vlastnosti, přesto jsou výjimeční díky svému výcviku.